Běh na lyžích je jednou z nejstarších zimních sportovních disciplín, která má kořeny v severských zemích, kde sloužila jako způsob dopravy zasněženou krajinou. Dnes je jedním z nejvýznamnějších zimních sportů a je součástí programu zimních olympijských her od jejich prvního ročníku v roce 1924.

Běžci na lyžích musí kombinovat vytrvalost, technickou preciznost a strategii, přičemž výkony ovlivňuje nejen jejich fyzická kondice, ale i povětrnostní podmínky a volba správného voskování lyží.

Běh na lyžích má velmi dlouhou historii. Slovo „lyže“ pochází ze staré norštiny, kde „skid“ znamenalo „dlouhý kus dřeva“. Po staletí se v severní Evropě lyže používaly k lovu a sběru dřeva v zimních měsících. Vzhledem k velkým vzdálenostem mezi izolovanými komunitami a drsným zimním podmínkám sloužilo lyžování také k udržování sociálních kontaktů. Koncem 19. století se běh na lyžích začal vyvíjet jako sport a stal se součástí výcviku norské armády. První doložený závod se konal v roce 1842. Popularitu tomuto sportu přinesl přechod Grónska Fridtjofem Nansenem v roce 1888. Slavný lyžařský festival Holmenkollen odstartoval v roce 1892 a zpočátku se zaměřoval na severskou kombinaci, ale v roce 1901 byl do programu přidán i samostatný závod v běhu na lyžích.

Tento sport si rychle získal popularitu a stal se olympijskou disciplínou už na prvních zimních hrách v Chamonix v roce 1924, tehdy pouze s mužskými soutěžemi. Ženy se k závodům připojily až na hrách v Oslu v roce 1952. Zpočátku v běhu na lyžích dominovali Norové, později se k nim přidali švédští, finští a ruští závodníci.

Běh na lyžích se dělí podle techniky na klasickou a volnou. V klasické technice se lyžaři pohybují ve vyznačených stopách, zatímco ve volné technice (tzv. „bruslení“) se odrážejí do stran podobně jako u bruslení na ledě. Každý olympijský závod se jede buď klasickou, nebo volnou technikou.

Na zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026 mají závody následující formát:

• V závodě 10 km + 10 km skiatlon startují všichni závodníci hromadně. První část jedou klasickou technikou, poté ve stadionu přezují na volnou techniku a pokračují až do cíle. Vítězem se stává první závodník v cíli.
• V závodě na 50 km klasickou technikou s hromadným startem odstartují všichni závodníci najednou a vítězí ten, kdo dorazí do cíle jako první.
• Ve štafetě 4×7,5 km startují týmy hromadně. Každý tým tvoří čtyři závodníci, kteří absolvují stejnou vzdálenost. První tým v cíli vítězí.
• Ve sprintu klasickou technikou začíná závod individuální kvalifikací, kde závodníci startují v 15sekundových intervalech. Nejrychlejších 30 postupuje do čtvrtfinále, kde se utkají v pěti skupinách po šesti závodnících. Dva nejrychlejší z každé skupiny a dva závodníci s nejlepším časem postupují do semifinále.
• V týmovém sprintu volnou technikou startují závodníci individuálně v 30sekundových intervalech. Do finále postoupí 15 týmů, přičemž každý tým tvoří dva závodníci, kteří si třikrát předají štafetu.

Tesero Cross-Country Skiing Stadium
Adresa: Lago, 38038, TN, Itálie

Tesero Cross-Country Skiing Stadium je jedním z nejvýznamnějších areálů pro běh na lyžích v Itálii. Nachází se ve Val di Fiemme, oblasti známé svou dlouhou lyžařskou tradicí a častým pořádáním mezinárodních soutěží. Stadion byl hostitelem mistrovství světa v klasickém lyžování v letech 1991, 2003 a 2013 a pravidelně se zde konají závody Světového poháru.

Areál nabízí moderní zázemí, včetně osvětlených tratí pro noční závody, systému umělého zasněžování a tribuny pro diváky. Trasy jsou různě náročné a přizpůsobené jak sprintům, tak vytrvalostním závodům. Na zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026 zde proběhnou všechny závody v běhu na lyžích.